Dvě petice a 173 podpisy od 91 občanů. Koncem letošního léta vznikla trochu „partyzánsky“ jedna nenápadná, ale o to upřímnější iniciativa, jejichž cílem bylo jediné – aby Zastupitelstvo města Smečna oficiálně poděkovalo dvěma osobnostem, které po dlouhá léta odváděly mimořádnou práci pro naše město. A jsem nesmírně rád, že toto přání občanů nezůstalo bez odezvy. Na zasedání zastupitelstva dne 24. září jim starosta Tomáš Burda jménem města předal oficiální poděkování. A proč si zasloužili vyznamenání právě tyto dámy?

Eva Ničová (27. prosince 1944), narozená v době čp. 496 do rodiny Brandejsů, patří k osobnostem, které výrazně ovlivnily život ve městě. Přes nelehký začátek – již v šesti letech přišla o maminku – vystudovala ekonomickou školu ve Slaném a většinu profesního života zasvětila práci s lidmi. Nejdříve působila na MNV, později jako sociální pracovnice v Ústavu sociální péče na smečenském zámku, který s úsměvem nazývá svou „duševní záležitostí“.
Ani v důchodu nezpomalila. Sepsala historii Domova Pod Lipami, stala se městskou kronikářkou a čtyři volební období působila v zastupitelstvu. Díky její vytrvalosti vznikla nová autobusová zastávka směrem na Slaný a podařilo se obnovit Boží muka na Ovčíně.
Od roku 2011 vedla více než třináct let Spolek přátel Smečna a širého okolí. Dokázala ho pozvednout v době, kdy neměl nejlepší pověst, a navzdory tlakům i výhrůžkám trestním oznámením vrátila spolku dobré jméno. Pod jejím vedením se obnovily výstavy, besedy, komentované vycházky i kulturní akce, které opět spojily místní komunitu. 
Za celoživotní přínos v oblasti sociální péče, kultury, rozvoje města a budování jeho dobrého jména si paní Eva Ničová bezpochyby zaslouží zápis do Pamětní knihy města Smečna. U příležitosti jejích 80. narozenin, které oslavila v loňském roce, je to symbolické a spravedlivé ocenění ženy, která zasvětila život službě lidem a svému městu

Věra Váchová (29. květen 1945), rodačka z pražských Kbel, prožila složité mládí, které ji nakonec přivedlo do Smečna – města, jež se pro ni stalo skutečným domovem. Do Kačické ulice přišla jako dvacetiletá k prarodičům a od té chvíle se její život s místní komunitou pevně propojil. Na Smečno však vzpomínala už od dětství, kdy sem jezdila za babičkou Emílií a sdílela s ní drobné radosti, na které nezapomněla celý život. Ve svém pracovním životě vystřídala řadu profesí – od mlékárny ve Slaném přes Státní statek Smečno až po mateřskou školu a později smečenský zámek, kde pracovala jako uklízečka a následně dlouhá léta jako kuchařka. Lidé na ni dodnes vzpomínají pro její pracovitost, laskavost a smysl pro poctivou práci. Po odchodu do důchodu ještě působila v oblíbené cukrárně paní Staňkové. Nejvýrazněji je však spjata s Baráčnickou obcí Muncifaj. Členkou se stala už ve třiceti letech, v 80. letech zastávala funkci syndika a od roku 1990 až do roku 2022 byla rychtářkou. Pod jejím vedením baráčníci nejen drželi tradice, ale také rostli – pořádali výlety, kulturní akce a setkání, která posilovala sousedské vztahy a udržovala staročeské obyčeje živé.
Za dlouholetý přínos v oblasti kultury, uchovávání tradic a rozvoje společenského života města si paní Věra Váchová bezesporu zaslouží zápis do Pamětní knihy města Smečna. U příležitosti jejích krásných 80. narozenin, které oslavila v letošním květnu, je toto uznání nejen symbolické, ale i hluboce spravedlivé.

Jiří Kraus, předseda spolku
Smečenské ozvěny 3/2025