Už je to téměř šest let, co mě paní učitelka Jana Humrová oslovila s nabídkou zapojit se do projektu Paměti národa a vyzpovídat jednoho z našich občanů. Tehdy, jako žáka sedmé třídy, mě média už lákala, a tak mi ten nápad přišel skvělý. Bohužel z něj nakonec sešlo, ale stále mi zůstal v hlavě. Často říkám, že nápady, které mám „v rukávu“, zrají jako víno – a právě tento dozrál.

Před Vánoci minulého roku jsem mohl splnit svůj dávný sen a představit občanům první předpremiéru dokumentárního cyklu Smečenští sousedé, který vzniká v rámci mého studentského projektu Naše Smečno. Jsem nesmírně rád, že se po těch letech stal skutečností.

Danuše Nosková (*1930)

Dle mého názoru legenda komunální politiky! Ve svých patnácti letech nastoupila jako administrativní praktikantka na radnici, kde spolu s otcem skladatele Zdeňka Lišky vydávala lidem potravinové lístky. Tehdy by ji ani nenapadlo, že se jednou stane hlavou města. Pracovala jako účetní, na ONV Kladno, čtrnáct let působila jako tajemnice MNV, a nakonec se krátce po sametové revoluci stala na deset let starostkou. Za jejího působení se podařilo vybudovat vodovod, kanalizaci, čističku a opravit památky. Miluje kytičky a v roce 2009 byla zapsána do pamětní knihy.

Miroslav Kuneš (*1954)

Kdo by ho neznal? Vždy s úsměvem, po boku manželky a pejska. V důchodu rád pracuje se dřevem – jeho výtvory můžete najít v přírodě. Mnozí ho ale znají hlavně jako dlouholetého zaměstnance zámku. Čtyřicet let působil jako údržbář v sociálních službách a tím si splnil svůj sen – pracovat na zámku. Nikdo jiný ho snad nemá tak důkladně prozkoumaný, od půdy až po sklepy, věže, pokoje či chodby. Když na konci 70. let nastoupil, podařilo se mu znovu rozpohybovat zámecké hodiny, které za 38 let odbily neuvěřitelných 2 468 860 úderů.

Hana Vaňková (*1937)

Ačkoliv se ve Smečně nenarodila, prožila zde většinu svého života. Usměvavá dáma, která ráda vzpomíná a vypráví o minulosti. Skoro celou druhou polovinu 20. století pracovala jako učitelka na plný úvazek v budově u zámku a ještě několik let poté vypomáhala. Pod jejíma rukama prošly tisíce dětí – a dodnes si na většinu z nich vzpomene. Procestovala šedesát zemí, miluje přírodu a jako učitelka pořádala letní tábory. V Bílichově, kde tábor založila, tráví dodnes teplé měsíce na chatě. V roce 2011 byla zapsána do pamětní knihy.

Eva Ničová (*1944)

Žena, která celý život pracuje pro Smečno. Nenápadná, ale neúnavně aktivní dáma, kterou byste mohli potkat na každé kulturní akci. V 70. letech měla na MNV na starosti bytovou správu a krátce poté vedla i knihovnu. V roce 1977 nastoupila do sociálních služeb, kde téměř třicet let pracovala v zámku i v „novém“ pavilonu v parku, a např. organizovala akce pro klienty. Dlouhá léta působila jako zastupitelka, kronikářka města a předsedkyně Spolku přátel Smečna a širého okolí. Přes veškeré výzvy se jí podařilo znovu vyzdvihnout a propagovat historii města.

Již brzy se můžete těšit na další díly Smečenských sousedů, ve kterých zazní jedinečné příběhy našich spoluobčanů. Jsem moc rád, že dokumenty nacházejí odezvu, že lidé chodí na předpremiéry a že se i ti, kdo měli obavy, nakonec rozhodli sdílet své vzpomínky. Každý jejich příběh je jako tichý poklad, který spojuje minulost s přítomností. Chci je uchovat, aby nezmizely, ale dál hřály a inspirovaly.

P.S.: A pro ty, kdo sledují můj pořad Toulky smečenskou historií – nemusíte se bát, dokumentární cyklus ho nenahradí! Aktuálně se připravuji na maturitu, a tak je na psaní scénářů méně času, ale brzy se to změní. Těším se na nové díly!

Jiří Kraus, Naše Smečno
Smečenské ozvěny 1/2025